Proces přeměny polypropylenových a polyesterových polymerů na netkanou textilii není tak špatný jako zpracování syntetických plastů, ale stále spotřebovává spoustu energie. Výroba netkaných textilií vyžaduje tepelné, tlakové a další strojní vybavení, které všechny vytváří skleníkové plyny, které nejsou tak šetrné k životnímu prostředí jako organické suroviny. To je důvod, proč mnoho výrobců těchto typů tkanin začalo používat ekologicky šetrné polymery, které pocházejí z obnovitelných zdrojů namísto surovin na bázi ropy.
Některé biologicky odbouratelné polymery jsou založeny na přirozeně se vyskytujících nebo petrochemických polysacharidech, termosetových polymerech z rostlinných olejů nebo syntetických polymerech s přísadami zodpovědnými za foto-, oxo- a biodegradaci (Farrington et al., 2005). Během degradace jsou polymery s dlouhým řetězcem hydrolyzovány na oligomery s nižší molekulovou hmotností působením mikroorganismů v přítomnosti vody a kyslíku. Reakce se urychluje přidáním kyseliny nebo louhu a vlivem teploty a vlhkosti.
Biologicky odbouratelné polymery obvykle nejsou kontaminovány půdou, ve které jsou pohřbeny nebo kompostovány. Mohou však kontaminovat půdu oxidem uhličitým, metanem, vodou a humusem (Farrington et al., 2007).
Agrotextilie vyrobené z těchto biologicky odbouratelných materiálů lze použít v různých aplikacích. Lze je použít k ochraně půdy před erozí, k udržení vláhy a živin na poli a k potlačení růstu plevele. Některé z těchto agrotextilií mohou dokonce pomoci zvýšit výnosy plodin snížením potřeby hnojiv.
Biologická rozložitelnost agrotextilií je závislá na obsahu celulózy, krystalinitě a teplotě. Nejlepší agrotextilie pro ochranu proti erozi jsou ty s vysokým obsahem celulózy a nízkou krystalinitou. Agrotextilie by měly být před testováním biologické rozložitelnosti namočeny ve vodě po dobu asi dvou hodin, aby bylo zajištěno jejich úplné nasycení.
Byla testována biologická odbouratelnost netkaných hygienických rohoží, které byly prošity jutovými a konopnými vlákny. Výsledky ukázaly, že biologická odbouratelnost těchto sanitárních rohoží byla na základě senzorického hodnocení a analýzy pevnosti v tahu uspokojivá. Hygienické rohože, které měly nejvyšší úroveň biologické rozložitelnosti, byly ty s vysokým procentem krátkých vláken. Hygienické rohože, které měly nejnižší biologickou rozložitelnost, byly ty s největší koncentrací dlouhých vláken. Delší vlákna mají totiž výraznější odolnost vůči mikrobiální degradaci než vlákna krátká.
